TISKOVÉ ZPRÁVY

Závěry studie Greenpeace zjišřující složení a množství přídavných ftalátesterů v dětských hračkách z PVC

PVC (polyvinylchlorid nebo vinyl) se ve velké míře vyskytuje v dětských hračkách a v dalších výrobcích pro děti. Tam kde je vyžadována měkkost, jako u hraček určených ke kousání (kousací kroužky), jsou přidávány plastifikátory (změkčovače), aby bylo dosaženo žádané ohebnosti. I když se jako plastifikátoru používá mnoho látek, užití ftalátesterů je zdaleka nejčastější.

Ftaláty se na PVC neváží a zůstávají volně pohyblivou fází plastu, která se může uvoločovat. Následkem toho dochází během doby k nepřetržitému uvoločování ftalátů z PVC. Kontakt a tlak, vyvíjený např. při kousání nebo hře, může zvýšit míru i rychlost, s jakou se tyto chemikálie z plastů uvoločují.

Děti v kontaktu s hračkami z PVC mohou proto během hry požít významná množství ftalátů, zvláště v případě hraček speciálně určených ke kousání. To je velice znepokojivé, protože ftaláty mají řadu negativních vlivů. I když se akutní toxicita jeví jako malá, bylo zjištěno, že ftaláty při delším působení způsobují u laboratorních zvířat řadu nežádoucích účinků, včetně poškození ledvin a jater a v některých případech i reprodukčního systému.

Omezený počet studií, který je dosud o skladbě ftalátů v hračkách z PVC k dispozici, vzbudil obavy z možnřch následký vystavení dětí těmto chemikáliím. Přesto výrobci neuvádějí údaje o typu a množství přídavných látek v hračkách. Mezinárodní ekologická organizace Greenpeace proto zakoupila řadu typických hraček z PVC pocházejících z různých zemí, zvláště těch určených ke kousání, a nechala zjistit typ a množství přítomných plastifikátorů.

Celkem bylo zakoupeno 71 hraček ze 17 zemí, z nichž většina (63) byla z PVC nebo měla části z PVC. Téměř ve všech analyzovaných měkkých hračkách z PVC představovaly ftaláty značnou část (nejčastěji 10 - 40 %) celkové hmotnosti hračky. Ačkoliv byl historicky nejběžněji používaným ftalátem DEHP (di(2-ethylexyl)ftalát), byl v nynějším testu nejčastěji nalézaným a všeobecně nejvíce přítomným isomer DINP (diisononylftalát). Ze 63 analyzovaných hraček z PVC jich 40 obsahovalo DINP jako nejvíce zastoupený ftalát, oproti 8 s největším obsahem DEHP. Plastifikátor DEHP byl též přítomný jako menšinová složka hraček s obsahem DINP, možná jako znečištění DINP. V osmi analyzovaných hračkách, které neobsahovaly PVC, byl pouze v jedné zjištěn ftalát a to jen ve stopovém množství (pravděpodobně jako znečištění z obalu, vyrobeného z PVC).

Ačkoliv je prozkoumán méně než DEHP, vykazuje i DINP na laboratorníchzvířatech podobné toxikologické vlastnosti. Zaznamenané účinky zahrnují poškození ledvin a jater, reprodukčního systému, zvýšený výskyt určitých forem rakoviny a negativní vliv na vývoj a metabolismus. Nedávno bylo zjištěno, že DINP, stejně jako další ftaláty, vykazuje v buněčných stěnách činnost podobnou hormonu estrogenu. Pokud je DINP zakupován pro laboratorní účely, bývá na obalu opatřen mnoha výstrahami varujícími před jeho nebezpečností, včetně: "vdechování, polykání a kontakt s pokožkou jsou škodlivé", "možné riziko nevratných změn" a "může způsobovat rakovinu". Naproti tomu hračky, obsahující až 40 % lehce uvolnitelného DINP, jsou často označovány jako "netoxické".

V některých hračkách byla identifikována řada dalších sloůenin, většinou však v menších než významných koncentracích. DBP (dibutylftalát) a BBP (butylbenzylftalát), nalezené v několika hračkách, jsou považovány za zvláště nebezpečné. Estrogenní chemická látka nonylfenol byla izolována ze 13 hraček, zatímco ve dvou hračkách byl nalezen fungicid Fungitrol (Folpet).

V této studii Greenpeace nebyla zkoumána míra uvoločování chemikálií z PVC. Jejich přítomnost v takových množstvích v hračkách, které jsou kousány batolaty a malými dětmi, spolu s publikovanými důkazy, že jsou tyto přídavné látky nebezpečné a z PVC hraček se uvoločují, však vzbuzuje obavy. Dánská EPA nedávno zjistila, že uvoločování ftalátů (zejména DINP) z kousacích hraček může být značné. Tento výsledek byl podpořen podobnými studiemi v jiných zemích a v několika případech vedl k doporůením, aby byly určité hračky staženy z prodeje nebo dokonce aby se úplně přestalo PVC v hračkách pro malé děti používat.

Studie provedená Greenpeace ukázala, že ftaláty, zvláště DINP a DEHP, jsou ve velkém množství používány v kontaktních dětských hračkách. Jejich používání představuje významné riziko vystavení dětí chemickému ohrožení, zvláště během jejich nezranitelnějšího období vývoje. Ačkoliv je prakticky nemožné přesně předpovědět dávku, je vystavení takovémuto nebezpečí nepřijatelné. Jediným způsobem, jak zabránit přímému požívání ftalátů, je úplně vyločit používání PVC jako materiálu pro výrobu měkkých hraček.

Vládní opatření k odstranění hraček z PVC

18. dubna, 1997 - Dánský úřad pro ochranu životního prostředí (EPA) doporučuje stažení tří kousacích kroužků z dánského trhu poté, co bylo zjištěno, že tyto kousací kroužky z PVC “uvolňují takové množství ftalátů, které EPA považuje za nepřípustné pro děti”. Studie zjistila, že množství ftalátů uvolňujících se z hraček čtyřicetkrát překračuje dovolenou hranici, stanovenou Evropským potravinářským svazem pro potraviny. “Je nepřijatelné, že jsou naše děti vystavovány chemikáliím v takovém množstvím, zvláště v tak ranném věku,” řekl vedoucí výzkumu Lars Carlsen z Dánského výzkumného ústavu pro otázky životního prostředí.

21. dubna, 1997 - Americký prezident Bill Clinton vydává vyhlášku nazvanou "Ochrana dětí před vlivy prostředí, ohrožujícími jejich zdraví a bezpečnost" a prohlašuje, že Bílý dům “klade zvláštní důraz na identifikaci a vyhodnocení vlivů prostředí, které disproporcionálně ohrožují zdraví a bezpečnost dětí a zajistí, aby všechny jeho postoje, programy, činnosti a standardy řešily neúměrné ohrožení zdraví nebo bezpečnosti dětí škodlivými vlivy prostředí.” Do dnešní doby americká vláda žádné opatření na ochranu dětí před nebezpečím představovaným PVC hračkami nepřijala.

28. května, 1997 - Švédská ministryně životního prostředí Anna Lindhová vydává tiskové prohlášení, ve kterém uvádí, že “producenti výrobků z PVC měli dost času nahradit nebezpečné přísady jinými, ale změny očividně nebyly učiněny. Je proto chybou tohoto odvětví, že umělá hmota PVC již není přijímána.”

16. července, 1997 - Po provedení testů kousátek, chrastítek a figurek prodávaných jako dětské hračky, oznámilo nizozemské Ministrestvo zdravotnictví, že v Nizozemí doporučená denní dávka DINP by byla u dětí cucajících nebo žvýkajících kousátka z PVC překročena o 5 až 50 %. “Ačkoliv koncentrace ftalátů a hodnoty jejich uvolňování nevedou k bezprostřednímu ohrožení zdraví malých dětí, nelze vyloučit negativní efekty. Překračování doporučeného příjmu není žádoucí a proto ministerstvo vyzývá velké prodejce, , aby předcházeli nebezpečí, že děti budou vystaveny styku s ftaláty obsaženými v hračkách.”

18. července, 1997 - V dopise adresovaném Greenpeace uvádí Americká komise bezpečnosti výrobků, že “bude pokračovat ve sběru a vyhodnocování informací o chronické toxicitě určitých ftalátů, jejich používání v sortimentu zboží pro děti a jejich vystavování se rizikům, plynoucím z těchto chemikálí.”

3. října, 1997 - Marcel Colla, belgický ministr zdravotnictví žádá maloobchodníky, aby ihned přijali dobrovolná opatření k zastavení prodeje hraček z měkčeného PVC, u nichž se předpokládá, že je malé děti budou vkládat do úst.

24. října, 1997 - Filipínské Ministerstvo zdravotnictví vydává tiskové prohlášení, v němž jsou zmíněna poslední zjištění Greenpeace, a které žádá všechny obchodníky a výrobce hraček, aby odstranili z trhu “hračky z měkčeného PVC a výrobky kojenecké péče, určené pro děti do tří let.” Vláda též doporučuje používání alternativních látek k měkčenému PVC, které nevyžadují žádné přísady či změkčovadla.

28. října, 1997 - Rakouská ministryně pro ochranu spotřebitelů Barbara Prammer vydává tiskovou zprávu, ve které je uvedeno, že je žádoucí, aby byly na trhu pouze hračky neobsahující PVC. Ministryně bude dále pracovat na doplnění předpisů platných pro hračky v Rakousku a bude iniciovat prosazení omezení pro hračky z PVC v Evropské unii. Ministryně žádá též subjekty hračkářského průmyslu o zastavení výroby PVC hraček a nahrazení tohoto materiálu jinými existujícími alternativami.

27. listopadu, 1997 - Dánský ministr životního prostředí a energetiky Svend Auken žádá Dánský úřad pro ochranu životního prostředí (EPA), aby vypracoval návrh zákona o zákazu prodeje hraček pro malé děti obsahujících ftaláty. Auken žádá EU o zákaz používání nebezpečných látek v hračkách.

12. prosince, 1997 - Německý federální úřad pro ochranu zdraví spotřebitelů a veterinární lékařství (BgVV) vydává prohlášení, v němž žádá výrobce hraček, aby “přispěli k významnému snížení břemene změkčovadel nebo úplně zastavili jejich používání v hračkách pro malé děti.” BgVV apeluje na hračkářský průmysl, aby “v zájmu odpovědnosti sledoval, aby se již tyto výrobky nedostávaly na trh.” Dále BgVV doporučuje rodičům, aby “nekupovali dětem do tří let hračky z měkčeného PVC, protože nelze s jistotou tvrdit, zda jsou tyto výrobky nezávadné či nikoliv.”

16. prosince, 1997 - Rakouská ministryně pro ochranu spotřebitelů Barbara Prammerová vydává návrh vyhlášky zakazující prodej některých hraček z plastů obsahujících změkčovadla, které by děti do tří let mohly vkládat do úst. Ministryně oznamuje, že bude pokračovat v práci na podobné směrnici, která by byla závazná na úrovni EU. “PVC v hračkách pro děti představuje nežádoucí riziko, kterému se lze rychle a účinně vyhnout používáním jiných materiálů.”

prosinec, 1997 - Odbor belgické vlády pro děti a rodinu (Kind and Gezin), který dohlíží na zdraví a bezpečnost 70 000 dětí ve veřejných a soukromých pečovatelských centrech a ve školkách v holandsky mluvící části Belgie, podává informace rodičům, hlavně novým matkám, ve kterých doporučuje, aby nekupovali dětem hračky z měkčeného PVC. Vlastníkům a provozovatelům těchto zařízení je zaslán dopis, ve kterém jsou žádáni, aby “byli kritičtí při kupování hraček a vybírali jiné alternativy než hračky z měkčeného PVC.” Kind and Gezin rovněž apeluje na hračkářský průmysl, aby ze své výroby odstranil PVC. Organizace se stejným zaměřením ve Francii, O.N.E. (Office de la Naissance et de l’Enfance), jedná ve francouzsky mluvící části Belgie podobným způsobem, poté co obdržela radu od svých pediatrických poradců.

18. prosince, 1997 - Městská správa Bilbaa ve Španělsku vydává rezoluci obsahující rozhodnutí, že se ve veřejných institucích nebudou používat hračky z PVC.

19. prosince, 1997 - Poté co proběhlo setkání s diskusí na téma hraček z PVC, požádal italský ministr zdravotnictví Rosi Bindi Národní ústav zdraví, aby zahájil monitorovací program s cílem určit možná zdravotní rizika plynoucí z těchto hraček a aby mezitím “požádal výrobce o používání alternativních materiálů.”

15. ledna, 1998 - Německé Ministerstvo zdravotnictví oznamuje v dopise německé pobočce Greenpeace, že “by bylo vysoce žádoucí, aby se výrobci dobrovolně zdrželi prodeje kousacích kroužků a dalších hraček pro kojence a batolata, vyráběných z měkčeného PVC.”

22. ledna, 1998 - Americká Komise pro bezpečnost spotřebního zboží vydává průvodní zprávu týkající se přítomnosti olova ve spotřebním zboží, v níž žádá výrobce, aby nepoužívali olovo tam, kde může být dostupné dětem ve výrobcích, které se používají hlavně v domácnostech, školách nebo rekreačních zařízeních.

9. února, 1998 - Američtí ministři spravedlnosti z 11 států Unie napsali dopis hlavním výrobcům hraček v USA, kterými jsou např. Mattel a Hasbro, v němž požadují informace týkající se výskytu olova a kadmia v dětských výrobcích z PVC.

18. února, 1998 - Německé Ministerstvo pro rodinu se shoduje s Ministerstvem zdravotnictví na potřebě odstranění hraček z měkčeného PVC z trhu.

únor, 1998 - Španělský Národní úřad pro spotřebu, podřízený Ministerstvu zdravotnictví a spotřeby, stahuje z trhu pět druhů kousacích kroužků pro kojence, neboť jsou u nich překročeny přípustné úrovně ftalátů, které byly stanoveny touto institucí.

únor, 1998 - Vernon Weaver, velvyslanec USA v Evropské unii, v pokračujícím úsilí blokovat postup EU proti hračkám z PVC, zasílá Nejvyššímu direktorátu EU pro zahraniční věci dopis, ve kterém zastává názor, že “náhlý zákaz výrobků, které se již prodávají dlouhou dobu, a který by byl založen na neúplných a pravděpodobně mylných informacích, by mohl způsobit obchodní nedorozumění mezi USA a Evropskou unií.”

10. března, 1998 - Španělské zdravotnické úřady zasílají dopis Komisi Evropské unie, v němž požadují, aby bylo naléhavě vyvinuto úsilí k přijetí opatření EU, jenž by reagovalo na nebezpečí, které představuje uvolňování ftalátů z hraček vyrobených z měkčeného PVC a jiného zboží po děti.

24. dubna, 1998 - Vědecká komise pro toxikologii, ekotoxikologii a životní prostředí EU dochází k závěru, že kousací kroužky vyrobené z polyvinylchloridu (PVC) uvolňují až desetkrát vyšší množství změkčovadel (konkrétně ftalátů), než je úroveň, která se považuje za přípustnou.

15. května, 1998 - Švédská vláda předkládá parlamentu návrh zákona o životním prostředí, který obsahuje návrh na zákaz používání změkčovadel v hračkách určených pro děti do tří let.

20. května, 1998 - Komise EU vyslovuje souhlas s nutností vzniku směrnice, která by byla konkrétně zaměřena na hračky z měkčeného PVC, a to ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.. Vypracováním návrhu tohoto opatření je pověřena Emma Boninová, komisařka pro ochranu spotřebitelů v EU.

10.června,1998 - EmmaBonino na schůzi komisařů navrhuje okamžitý zákaz hraček určených k prořezání zubů a imitací ovoce vyrobených z měkčeného PVCs obsahem dvou ftalátů DINP a DEPH.O jeden hlas se jí nepodařilo získat většinovou podporu komisařů a nyní se od ní žádá, aby přišla s novým návrhem podloženým dalšími vědeckými poznatky.

15.,16. června,1998 - Vědecký výbor EU (Výbor) vydává další stanovisko k dotazům vzneseným Komisí na ochranu spotřebitele, v němž se potvrzuje dřívější stanovisko Výboru, které vychází z holandské studie o standardizované a legalizované zkoušce.

1. července, 1998 - KomisařkaBonino doporučuje komisařům, aby vyzvaličlenskéstáty EU k přijetí opatření o hračkách z měkčeného PVC,které se dávají dopusy,zatímco se připravuje legislativa, která by uzákonila stálou ochranu. Návrh na okamžitou akci neprošel.

7. července, 1998 - Konzultační doba rakouského zákazu skončila, nejsou žádnépřekážky k jeho uskutečnění.Rakušané zúžilirozsah zákazu: místo zákazu všech hraček s obsahem změkčovadel pro děti mladší 3 let zakázalipouzehračky z měkčeného PVC s obsahem ftalátů.Greenpeace to přesto uvítal jako rychlou reakci na doporučení EU, ale kritizuje nesplnění slibu. Byl oficiálněpředložen4.srpna.Tento rakouský zákon vstoupí v platnost 1.ledna 1999.

červenec, 1998 -Italský magistrát v Turině hlasoval o usnesení,zda v rámcivýnosuradnice odstranit veškeré hračky z měkčeného PVC pro děti mladší 3let ze škol. Turin sepřipojil k 22 italskýmradnicím, včetněŘíma a Milána, které hlasovaly ve prospěch návrhu zákona o ukončení výroby hraček z měkčeného PVC pro děti mladší 3 let a jejich stažení z trhu.

4. srpna, 1998 - Dánská EPA (Agentura na ochranu životní prostředí) upozornilaEU,že Dánsko plánuje vydaní úplného zákazu používání veškerých ftalátů vevšech hračkách a dětských potřebách pro děti mladší 3 let. Je to ústup od původního slibu chránit děti jakéhokoli věku.Dánský zákaz by měl vstoupit v platnost do listopadu 1998.

srpen, 1998 - Senát provincie Corrientes v Argentině přijal usnesení maximalizovat kontrolu výrobků z PVC pro děti mladší 3 let, obzvláštěty, které se cucajínebo kousají; vyzývají prodejce z provincie Corrientes, aby dobrovolně stáhli hračky z PVC určené k cucání;senát se rozhodl informovat města spadající do provincie Corrientes a média.

8. září, 1998 - Norská vláda připravuje návrhy, jak kontrolovat ftaláty v dětských hračkách, které by měly být předloženy do konce září. Tato iniciativa probíhá v souvislosti s širším projektem, který chce omezit ohrožení dětí chemikáliemi, na které jsou obzvláště citlivé. Jsouzde dvě možnosti - první: úplný zákaz hračekz PVC s obsahem ftalátů,druhý by značně omezil prodej, ale nezakázal by jej.

11. září, 1998 - Švédské ministerstvo životního prostředí upozornilo KomisiEU, že zakáže ftaláty v hračkách pro děti mladší 3 let. Text zákona jde dál než zákaz rakouský a dánský a pravděpodobně zabrání tomu, aby se ftaláty nahradily jinými chemickýmizměkčovadly-"...hračkyadětsképotřeby se nesmějíprodávat nebo s nimi obchodovat, obsahují-li chemikálii nebo bylo-li k jejichvýrobě chemikálie použito, protožebymohlyzpůsobitpoškození." Zákaz pravděpodobně vstoupí v platnost začátkem příštího roku.

17. září, 1998 - Na schůzce svolané německým spolkovým ministerstvem zdravotnictví(za účasti zástupců průmyslu, ekologických a spotřebitelských organizací) seprojednávalo doporučení EU a jehouplatnění vNěmecku. Bylorozhodnuto, že rozhodnutí bude postoupenoBgVV - nejvyššímu ústavupro ochranu zdraví spotřebitele, který vydá závazné doporučení.

22. září, 1998 - Holandská vláda zveřejnila výsledky studie o standardizovanýchalegalizovanýchzkouškách provedených skupinou TechnicalConsensus Group.V tiskové zprávě holandské vlády se uvádí, že" studie došla kzávěru, že v současnosti neexistuje spolehlivá laboratorní metoda měření úniku ftalátů.Je třeba provést další výzkum." Tato studie rovněž přehodnotila, jak jsouděti ohroženy a jejich žvýkací návyky a zjistila, že pouze děti mladší 1 roku by byly ohroženy více než dovolují bezpečnostní limity, a to v extrémních případech. HolandskáUniespotřebitelů,kterázasedala v Technical Consensus Group,řekla,že tím "se zvýšily pochybnosti o bezpečnosti těchto výrobků.Pro Uniispotřebitelů je to dostatečným důvodem k okamžitému zastavení prodeje."

25. září, 1998 - Evropský hračkářský průmysl (TIE) oznámil, že podá stížnost k Evropské komisikvůli rozhodnutí Rakouska zakázat některé formy hraček změkčenéhoPVC.Rozhodnutí stíhat Rakousko přišlo po zveřejnění holandskéstudie o zdravotním riziku ftalátových změkčovadel v hračkách zPVC. TIE se domnívá, že tato studie dokazuje bezpečnost hraček.

říjen, 1998 - Průmyslový odbor Evropské komise připravuje návrh dlouhodobélegislativy o úniku ftalátových změkčovadel ze hraček vyrobených z měkčenéhoPVC. Tento výnos bude vycházet z běžných laboratorních testovacíchpostupů (zkouškahorní hranicemigrace) a bude požadovat od členských států, aby měly povolení k zákazu hraček z měkčeného PVC.

7. října, 1998 - Rada města Santa Fe v Argentině přijala usnesení vyzývající výkonné složky, aby "...přijaly nezbytná opatření, která plynou pro výrobce, dovozce a prodejce z rizika hraček pro nemluvňata z měkčeného PVC"a aby "..informovaly obyvatelstvo o nebezpečí používání hraček z měkčeného PVC pro malé děti."

6. listopadu, 1998. Health Canada, vládní orgán pro ochranu spotřebitele, vydal doporučení, kde vyzývá k tomu, aby hračky určené k prořezávání zubů a chrastítka vyrobená z měkčeného PVC byla odstraněna z regálů. Vyzvala rodičea dětská zařízení, aby se těchto hraček okamžitě zbavili.

27. listopadu, 1998 - Mexické ministerstvo zdravotnictví vydalo prohlášení, kde oznamuje, že zastaví dovoz hraček z měkčeného PVC a stáhne je z trhu, dokud nebude mít dostatek informací o jejich bezpečnosti.

30. listopadu, 1998 - Evropský vědecký výbor znovu potvrzuje nebezpečí plynoucí z hraček z měkčenéhoPVC. Po přezkoumáníhlavních studií,zabývajících se touto otázkou, (včetně studie provedenéholandskouConsensusGroup,kterábagatelizuje nebezpečí plynoucí z hraček z měkčenéhoPVC), Vědecký výbor pro toxicitu,ekotoxicitu a životníprostředí (Výbor) došel k závěru,žehladiny chemickýchzměkčovadel unikajících z hraček z měkčeného PVC (ftalátyDINP aDEHP) překračují bezpečnostnílimity a jsou důvodem k obavám. Greenpeace a spotřebitelské skupinyznovu vyzývají k okamžitému zákazu hraček z měkčeného PVC.

2. prosince, 1998 - Americká Komise pro bezpečnost spotřebních výrobků zveřejnila výsledky studie o užití ftalátu DINPpři změkčování některých hraček a dětských potřeb z umělé hmoty. Tato studie dochází k závěru, že málo dětí, pokud vůbec nějaké, jsou ohroženy, ale určila několik nejasností, kde je třeba další vědecký výzkum. Jako preventivní opatření do doby než budou dalšívýsledky, Komise vyzvala průmysl, aby odstranil ftaláty z měkčených chrastítek a prořezávačů zubů.

17. prosince, 1998 - Zástupce řeckého Ministerstva pro místní rozvoj, Michalis Chrissochoides oznámil, že ministr v těchto dnech schválí zákaz prodeje všech hraček vyrobených z měkčeného PVC určené pro děti do tří let.

Organizace podporující kampaň za bezpečné hračky

září 1997 - Španělská Confederación de Consumidores y Usuarios (CECU), Konfederace spotřebitelů a uživatelů, žádá Ministerstvo zdravotnictví, aby v zájmu ochrany spotřebitelů bylo zavedeno povinné označování materiálů, ze kterých je daný produkt vyroben.
CECU též doporučuje, aby ve všech případech, kdy je to možné, bylo vyloučeno používání všech výrobků pro kojence, které obsahují PVC. Hračky z PVC zakoupené před stažením z trhu by mělo být možné vrátit zpět prodejci nebo vyměnit za jiné.

říjen 1997 - Španělská Confederación Espan ola de Asociaciones de Padres y Madres de Alumnos (CEAPA), Konfederace asociací studentů, otců a matek, zasílá španělskému Ministerstvu školství dopis, ve kterém žádá, aby hračky z měkčeného PVC byly staženy ze všech výchovných středisek, což by přispělo k ochraně zdraví dětí.

19. listopadu 1997 - Nizozemský svaz spotřebitelů vydává tiskové prohlášení potvrzující, že některé hračky z měkčeného PVC se stále nalézají na trhu.

5. prosince 1997 - Německá organizace spotřebitelů (AgV) požaduje zákaz hraček vyrobených z PVC.

9. prosince 1997 - Německá Asociace pro kontrolu ekologických výrobků, ÖKO-TEST, zveřejňuje výsledky testování 37 druhů kroužků na prořezávání zubů. Všechny výrobky z PVC obsahující ftaláty jsou zde označeny heslem “nedoporučujeme kupovat”.

únor 1998 - Španělská Federación de Usuarios-Consumidores Independientes (FUCI), Nezávislá federace zákazníků-uživatelů , se připojuje ke kampani Greenpeace, tím že varuje spotřebitele před riziky plynoucími z PVC hraček: “Požadujeme takovou právní úpravu, která by zprůhlednila současnou situaci týkající se výrobků obsahujících zmíněné chemikálie, jakož i informační kampaň podporovanou naším ministerstvem, aby byli spotřebitelé informováni a varováni před riziky plynoucími z používání těchto výrobků.”
“Dále FUCI požaduje porovnání a případnou modernizaci legislativy týkající se ochrany spotřebitelů v souladu s unifikačním procesem v EU s cílem chránit španělské spotřebitele tak, jak se to již děje v jiných evropských státech, jako například v Dánsku či Rakousku.”
FUCI též požaduje, aby maloobchody tyto výrobky stáhly z prodeje, dokud nebude situace vyjasněna.

9. dubna 1998 - Evropská organizace spotřebitelů, Bureau Europeen des Unions de Consomatteurs, žádá Komisi Evropské unie o urychlený zákaz hraček z PVC.

Opatření k omezení hraček z PVC přijatá v poslední době obchodníky a výrobci

7. dubna 1997 - Evropská vinylová společnost (EVC) a chemický gigant Solvay podaly žalobu na Greenpeace Itálie o 15 mil. USD odškodného s tím, že je Greenpeace očernil a způsobil nekalou soutěž, když poslal dopisy výrobcům hraček s výzvou, aby nedávali PVC do svých výrobků.

18. dubna 1997 - Dánská Rada obchodníků s hračkami (Toy Traders Council of Denmark) doporučuje svým členům: “Všechny výrobky z PVC a vinylu určené malým dětem, obzvlášť ty, které mohou děti vkládat do úst, by měly být staženy z trhu, v případě že nebude jisté, kolik obsahují ftalátů.”

18. dubna 1997 - Dánský obchodní řetězec supermarketů Foetex stahuje ze svých prodejen všechny hračky z měkčeného PVC.

13. května 1997 - Dánský řetězec supermarketů FDB stahuje ze svých obchodů všechny hračky z PVC pro děti do 3 let.

22. května 1997 - Dánský supermarket Bilka stahuje ze svých prodejen všechny hračky z měkčeného PVC pro děti do 3 let.

23. května 1997 - Italská hračkářská společnost Chicco zastavuje ve Španělsku “z pocitu odpovědnosti” prodej tří druhů kousacích kroužků z PVC.

27. května 1997 - Společnost BRIO Leksaker oznamuje, že již nebude ve Švédsku distribuovat některé kousací kroužky firmy Chicco.

květen - červen 1997 - Chicco stahuje tytéž kousací kroužky z trhů v Itálii, Portugalsku a Řecku. V listopadu však Chicco obnovuje prodej těchto výrobků v Itálii.

27. května 1997 - Švédský řetězec supermarketů KF oznamuje, že zastavil prodej hraček z měkčeného PVC, určených pro děti do tří let. Jeho sortiment se tak zúžil přibližně o 50 druhů výrobků.

3. července, 1997 - Nizozemský obchodní řetěz Blokker, který vlastní také obchody Bart Smit Toys a Intertoys, oznamuje Greenpeace: “ve všech budoucích objednávkách budeme uvádět, že hračky určené pro děti mladší tří let nesmí obsahovat žádné PVC a že není dovoleno užívání obalů z PVC”. Tyto řetězce představují 50 % nizozemského trhu hraček.

4. července 1997 - Nizozemská pobočka společnosti Toys R Us oznamuje řediteli holandské pobočky Greenpeace, že bude “podrobně informovat své dodavatele o tom, že nesouhlasí s používáním PVC pro hračky a jejich obaly, což se při zadávání objednávek stanovuje jako podmínka dodávky.”

15. července 1997 - Vendex (Vroom & Dreesman) - velký nizozemský maloobchod - informuje své dodavatele, že žádné hračky nesmí obsahovat PVC.

30. července 1997 - Evropský hračkářský maloobchod Prenatal stahuje ze svých prodejen 11 druhů hraček z PVC.

31. července 1997 - Zástupci společnocti Chicco v Argentině potvrzují, že zastavili prodej tří druhů kroužků z PVC na prořezávání zubů, které již předtím byly staženy ze španělského, italského, dánského a švédského trhu.

31. července 1997 - Spol. Ravensburger zastavuje dovoz některých výrobků z PVC od firmy SEGA do Nizozemí.

1. srpna 1997 - Tiamo (Chicco) zastavuje dodávky čtyř druhů výrobků z PVC do Nizozemí.

6. srpna 1997 - Největší nizozemský maloobchod de Bijenkorf stahuje své dobře známé hračky z PVC ze zvých prodejen.

12. srpna 1997 - Spol. Lego Group vydává prohlášení, že postupné ukončování práce s PVC začalo v této firmě v roce 1986, a to v oblasti obalů. “Všeobecná politika nepoužívání PVC bude v této společnosti pokračovat s cílem dosáhnout úplného, tedy stoprocentního odstranění PVC z výroby hraček a obalů.” V současné době vyrábí Lego pouze dva druhy produktů z PVC: elektrické kabely (jejich izolace) a hlavu panenky pro LEGO SCALA.

16. října 1997 - Belgická federace maloobchodníků (FEDIS) oznamuje, že stáhne z trhu všechny hračky z měkčeného PVC, u kterých se předpokládá, že je malé děti budou vkládat do úst.

říjen 1997 - Hračkářský maloobchod Imaginarium, který vlastní obchody ve Španělsku a Portugalsku, se rozhoduje zastavit prodej kousátek a chrastítek z PVC.

29. října 1997 - Rakouská pobočka spol. Toys R Us stahuje z trhu deset druhů výrobků z měkčeného PVC pro děti do tří let. Tomuto opatření předcházela akce Greenpeace před ředitelstvím rakouské pobočky. Akce přispěla také k identifikaci a stažení všech hraček pro malé děti vyrobených z měkčeného PVC ze všech obchodů této společnosti v Rakousku během následujících dvou týdnů. V listopadu však hnutí Greenpeace zjistilo, že hračky, které již byly odstraněny z prodejen, byly na příkaz amerického ústředí společnosti znovu uvedeny na trh.

listopad 1997 - V České republice stáhly 4 maloobchody na žádost Greenpeace ze svých prodejen všechny hračky z měkčeného PVC.

listopad 1997 - Itálie - Společnost Chicco vrací zpět do prodeje hračky z měkčeného PVC, které již předtím ze svých obchodů odstranila. Své rozhodnutí zdůvodňuje údaji z laboratoří Italského národního ústavu zdraví (Italian National Health Institute), které dokazují nízkou míru uvolňování ftalátů z hraček.

listopad 1997 - Greenpeace v Holandsku dostává dopis od společností Blokker, Bart Smit, Intertoys a Toys R Us, ve kterém tyto spoklečnosti oznamují, že budou pokračovat v omezování prodeje hraček z měkčeného PVC. Greenpeace počínání těchto firem nadále sleduje.

listopad, prosinec 1997 - Více než 20 maloobchodních společností v Rakousku oznamuje, že byl zastaven prodej jejich hraček pro malé děti, vyrobených z měkčeného PVC. Mezi nejznámější z těchto společností patří: DM a BIPA - obě jsou řetězcem drogerií, Kastner & Ohler a Gerngross - řetězce obchodních domů, Heinz a Trio - maloobchody vlastnící několik prodejen v Rakousku. Další rakouské maloobchody se dohodly na konkrétním plánu stažení některých hraček z měkčeného PVC ze svých prodejen. Mezi tyto subjekty patřily například supermarkety SPAR a INTERSPAR a řetězec drogerií Schlecker.

prosinec 1997 - Americká společnost supermarketů Target souhlasí se zastavením prodeje dvou druhů výrobků z PVC, u kterých Greenpeace objevilo obsah významného množství olova.

prosinec 1997 - Dobře známá italská společnost Giochi Preziosi informovala italskou pobočku Greenpeace, že hodlá nezařadit hračky z měkčeného PVC pro děti do tří let do své nabídky zboží pro rok 1998 a že bude pokračovat v nahrazování PVC i v dalších oblastech výroby. V Itálii se ke kampani proti PVC připojila i IKEA a Lego.

prosinec 1997 - Společnosti The European Vinyls Corporation a Solvay podávají na italskou pobočku Greenpeace žalobu za údajné ztráty 27 miliónů USD, které jim byly způsobeny kampaní této organizace. Obvinění, že je Greenpeace poškodilo, však vedou k mezinárodnímu bojkotu jejich výrobků a působí jim skutečné finanční ztráty.

prosinec 1997 - Německý svaz maloobchodníků s hračkami, Vedes, a společnost obchodující hračkami, Spiel & Spass, žádají své členy, aby stáhli z prodeje všechny hračky z měkčeného PVC, určené pro děti do tří let.

prosinec 1997 - Z více než 70 procent maloobchodního trhu v Německu již jsou staženy z prodeje hračky z měkčeného PVC pro děti do tří let. Zasloužily se o to zejména tyto společnosti: Karstadt, Hertie, Horten, Kaufhof Warenhaus AG a Kaufhalle, a též zásilkové společnosti jako Otto či Quelle. Německé řetězce drogerií DM a Budnikowski rovněž nebudou dále prodávat žádné hračky pro děti, které obsahují PVC. A navíc světový výrobce Ravensburger zastavil prodej produktů z PVC a omezil používání obalů z PVC.

únor 1998 - Společnosti Smart Baby, Chavalin, Prenatal a Suavinex dobrovolně zastavují ve Španělsku prodej čtyř druhů výrobků z PVC, poté co španělské Ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že ftaláty v těchto výrobcích překročily povolené normy.

11. března 1998 - Solvay a EVC podali žalobu na místní úřad v Modeně (Itálie), že přijal usnesení proti hračkám z PVC.

17. března 1998 - Solvay a EVC podává třetí žalobu na Greenpeace Itálie, tentokrát proto, že Greenpeace informoval své stoupence, že tyto společnosti proti němu podaly žalobu. Obvinění a vymáhané odškodné bylo stejné jako v dubnu a prosinci 1997.

duben 1998 - Japonská maloobchodní společnost Grand Papa, vlastnící v Japonsku 17 prodejen, vydává prohlášení, že nechce a nebude obchodovat s hračkami z PVC.

duben 1998 - Babelito, jeden z největších výrobců dětského zboží v Argentině, informuje Greenpeace, že stáhl z prodeje všechny výrobky z PVC a zastavil výrobu a dovoz nových hraček z PVC.

květen 1998 - Tři německé společnosti, včetně dvou předních společností Novatex a Continua, začaly označovat své hračky “Neobsahuje PVC”.

květen 1998 - Britská společnost Toy Company Jackal International, která distribuuje kousací kroužky firmy Tommee Tippee, začala své hračkářské výrobky označovat “Neobsahuje PVC”.

2. června 1998 - Mattel Skandinávie oznámuje, že podle dohody uzavřené s FDB, největším prodejcem potravin v Dánsku, přestane do konce r. 1999 vyrábět obaly z PVC.

6. července 1998 - Firma Artbaby, výrobce hraček z Argentiny, posílá dopis Greenpeace s oznámením, že společnost rozhodla zastavit prodej výrobků z PVC pod značkou "Teddy".

9. července 1998 - Firma Gran Papa, prodejce hraček z Japonska, prohlašuje, že nebude používat PVC k výrobě hraček pro děti mladší tří let. Gran Papa má 17 prodejen hraček po celém Japonsku. Jeden z hlavních supermarketových řetězců neprodává hračky z PVC pro děti mladší 3 let a další dva už stanovily datum, kdy hračky přestanou prodávat.

6. října 1998 - Solvay a EVC podaly čtvrtou žalobu na Greenpeace Itálie, tentokrát z důvodu akce, kterou Greenpeace uspořádal v sídle EVC v Benátkách. Solvay a EVC žádali odškodné ve výši 3 mil. USD.

23. září 1998 - Fa Mattel, s.r.o. oznamuje svůj závazek přestat používat ftaláty v kousacích hračkách pro děti mladší 36 měsíců. Tato firma chce celosvětově začít prodávat kousátka a jiné "ústní" hračky vyrobené bez použití ftalátů v prvním čtvrtletí r.1999. Nebyl však oznámen závazek, že přestane používat PVC.

24. září 1998 - Pobočka "Little Tikes" fy Rubbermaid s.r.o. oznamuje, že postupně přestane používat ftaláty. Toto dále potvrzuje s tím, že přestane používat PVC v hračkách pro děti mladší 3 let.

25. září 1998 - Greenpeace Německo hlásí, že v průběhu tohoto roku němečtí výrobci Continua, Novatex, Fashy, Mapa a Helly začali se zvýšeným prodejem zboží, které neobsahuje PVC a ftaláty, přičemž některé výrobky dostaly označení "bez ftalátů" a "bez PVC".

12. listopadu 1998 - Deník The Wall Street Journal oznamuje, že Little Tikes firmy Rubbermaid postupně přestane používat PVC, i když se tento používá pouze k výrobě 2 % jejích hraček, hlavně na nalepovací obrázky nebo znaky. “My v Little Tikes jsme si řekli: "Je to taková prkotina a když to zákazníky potěší... pro nás není těžké udělat něco jinak.” říká Lorrie Paul Crumová, mluvčí firmy Rubbermaid.

12. listopadu 1998 - The Wall Street Journal píše, že firma First Years, pobočka firmy Avon v Massachusetts, jež se specializuje na hračky pro nemluvňata, říká, že bude zkoumat alternativní materiály, “abychom se ujistili, že všechny "kousací" výrobky firmy The First Years budou v r. 1999 bez ftalátů.”

12. listopadu 1998 - Firma Safety 1st oznamuje, že přestane používat ftaláty: “Naše rozhodnutí přestat používat ftaláty v kousátkách z plastických hmot je součástí naší stálé snahy najít a používat nové materiály, které vycházejí z nejnovějšího a nejpokročilejšího výzkumu. Tak budeme moci poskytnout našim zákazníkům výrobky nejvyšší kvality.”

12. listopadu 1998 - Firma Gerber Products Company se rovněž připojuje k ostatním firmám vyrábějícím hračky a potřeby pro děti a oznamuje, že přestane používat ftaláty k výrobě hraček a potřeb pro děti z PVC.

13. listopadu 1998 - Prodejce hraček Toys "R"Us oznámila svůj plán okamžitě celosvětově stáhnout všech výrobky s obsahem ftalátů, které dávají děti do pusy, jako např. hračky určené k prořezávaní zubů, chrastítka a dudlíky. Stažení výrobků by mělo být dokončeno do 18. listopadu 1998.

23. listopadu 1998 - Greenpeace přivítal rozhodnutí italských firem Artsana, Prenataland Grazioli, že celosvětově přestanou používat vinyl (PVC) k výrobě hraček pro děti mladší 3 let. Artsana je výrobcem značky Chicco a je jednou ze třech největších výrobců hraček v Evropě a USA, vedle firem Mattel a Hasbro. V dopisu adresovaném Domitille Senniové z Greenpeace Itálie Artsana prohlašuje, že místo měkčeného PVC dávají do hraček pro děti mladší 3 let plasty EVA a PE.

3. prosince 1998 - Americká Komise pro ochranu spotřebitele oznamuje, že vyzvala výrobce, aby přestali používat ftaláty k výrobě hraček určených k prořezání zubů - kousátek a chrastítek. Komise uvádí seznam výrobců, kteří přestali nebo začátkem r. 1999 přestanou používat ftaláty k výrobě uvedených produktů:
Chicco (také přestává používat měkčeného PVC pro děti mladší 3 let)
Little Tikes (také přestává používat měkčené PVC na výrobky, které se dávají do pusy)
Disney
Mattel ( Fisher-Price Arcotoys, Tyco Preschool)
Evenflo
Safety 1st
The First Years
Sassy (také přestává dávat PVC do kousátek)
Gerber
Shelcore Toys
Hasbro (vč. Playskool) Warner Brothers Studio Stores

Níže uvedení výrobci z USA stáhli kousátka, chrastítka, dudlíky a dudlíky na lahve z regálů prodejen:
Toys-R-Us
Walmart
Sears
Target
K-Mart

Plivající blázni?

Polemika zdravotníků kolem dětských kousátek z PVC ukazuje, proč vztah politiků ke znečišťování životního prostředí prochází tak velkými změnami, říká Malcolm Mac Garvin

Když procházíte laboratorní chodbou a náhodou otevřete jedny dveře,spatříte v místnosti skupinu dospělých. O vteřinu později si uvědomíte, že všichni žvýkají umělohmotné dětské hračky. V rozpacích zamumláte omluvu a rychle se vytratíte.

Dostali jste se na setkání bláznů? Ale ne - přinejmenším ne tak docela. Nedávno se totiž dospělí dobrovolníci ve Výzkumném ústavu výživy a potravin (TNO Nutrition and Food Research Institute) v Nizozemí zúčastnili důležitého výzkumu, zda chemické látky, uvolňující se z nejrůznějších dětských kousátek a podobných výrobků z PVC, ohrožují zdraví dětí.

Testy, koordinované holandským vládním Národním institutem pro veřejné zdraví a životní prostředí (National Institute for Public Health and the Environment - RIVM) a uveřejněné koncem září 1998, jsou jednou z posledních epizod příběhu, který začal loni v dubnu, když dánská vláda požádala Evropskou komisi, aby takovéto výrobky z PVC zakázala, protože pokusy prokázaly, že z nich mohou unikat znepokojivě vysoká množství ftalátů.

Ftaláty jsou chemikálie přidávané k přirozeně tvrdému PVC, aby byl měkčí a ohybatelný, a mohou činit až 40 % celkového objemu výrobku. Tato změkčovadla nejsou chemicky vázaná na PVC a jsou přirovnávána k vodě v houbě, i když přesnějším přirovnáním by mohl být spíše ztuhlý sirup.

Výsledky dánských testů byly loni v srpnu doplněny důkazy a potvrzeny dalšími obavami, že totiž množství ftalátů absorbované chlapci může stačit k tomu, aby se později stali neplodnými. V dubnu tohoto roku požádalo také Španělsko Evropskou komisi o urychlené řešení tohoto problému, přičemž další země deklarovaly, že pokud nedojde k řešení na úrovni Evropské unie, přijmou svá vlastní nezávislá opatření. V současné době již učinily kroky k zákazu ftalátů ve výrobcích pro děti Dánsko, Rakousko, Švédsko a Norsko.

Ekologická organizace Greenpeace, pořádající kampaň proti chlororganickým látkám se speciálním zaměřením proti PVC, přilévala po celé toto období olej do ohně. Organizace zahájila velkou předvánoční kampaň proti hračkám z PVC a i sám Santa Claus sestoupil se svých výšin a protestoval v obchodech s hračkami po celém světě.

Rozruch kolem měkčeného PVC se týká vědy, jejích hranic, jejího využívání a zneužívání. Jde o diskusi na okraji velmi vážných sporů o hodnocení rizik a postupných i vzdálených cílech politiky vztahujících se ke znečišťování, které nyní probíhají mezi evropskými vládami (a někdy i uvnitř jich samotných), nevládními organizacemi zabývajícími se otázkami životního prostředí a průmyslem.

O myších a lidech

Poté, co byly obavy z hraček z PVC (přesněji řečeno “předmětů pro děti, u kterých se předpokládá, že budou vkládány do úst”) předloženy Evropské komisi (EC), byl tento horký brambor rychle hozen Vědeckému výboru EC pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí (ECs Scientific Committee on Toxicity, Ecotoxicity and the Environment - SCTEE), který zveřejnil své stanovisko letos v dubnu.

SCTEE mnoho věcí vyjasnil. Tento problém není nový. Všeobecné obavy z nebezpečnosti ftalátů podnítily už na začátku osmdesátých let mnoho výzkumů v Evropě i jinde na světě. Hračky z měkčeného PVC obsahují celou řadu ftalátů, ale během devadesátých let došlo k nezveřejněné změně, takže dnes je zdaleka nejběžnějším DINP (Di-iso-nonyl phthalate), k němuž se přešlo od DEHP (Di(2-ethylhexyl) phthalate), na který se soustřeďovalo mnoho výzkumů toxicity již v minulosti.

Standardní postup, který SCTEE používal k určování rizik způsobených ftaláty, bylo studium literatury o prokázaných toxických účincích (většinou na zvířatech), přičemž maximální doporučená dávka pro lidi byla stanovena tak, že se vzala do úvahy přibližně stonásobná “krajní mez bezpečnosti” nad nejvyšší “úrovní, kdy ještě nejsou pozorovány účinky”. Takto omezené množství informací však znamená, že další “přikrašlování” (v obchodě známé jako "expertní posudek") je obvykle ve studiích podobného druhu nezbytné. Zde SCTEE musel vzít v úvahu skutečnost, že hodnocení rizik formálně nebere v potaz, že dětská hračka může obsahovat více než jeden ftalát (a jiné obavy vzbuzující chemikálie) a že děti jsou jejich působení vystaveny také prostřednictvím ostatních cest včetně potravy a vzduchu.

Vědci SCTEE došli k závěru, že dva nejběžnější ftaláty mají krajní mez bezpečnosti pouze 8,8 u DINP a 67 u DEHP. Ostatní hodnocené ftaláty, přítomné v menších množstvích, mají krajní mez bezpečnosti od 190 do 13000. “Nízká krajní mez bezpečnosti u DINP odůvodňuje obavy,” říká Vědecký výbor, ale “méně se obávají” DEHP, protože mechanismus spouštějící účinky při nízkých koncentracích (rakovina jater u krys a myší) se považuje za specifický pro hlodavce - což je poněkud dvojsečný argument, třebaže je prokázáno, že kultury lidských buněk se přinejmenším zdají být neovlivněny.

Vědci SCTEE též potvrdili, že jejich sesterská organizace Vědecký výbor pro potraviny (Scientific Committee for Food - SCF) - považuje tyto účinky na hlodavce za významné, a požaduje stonásobné zvýšení krajní meze bezpečnosti. Byli si také vědomi, že “stanovení nižšího faktoru nejistoty odvozeného z dat je... obtížné”. Nicméně přesto neohroženě poskytli svůj expertní posudek, který byl rozdílný od stanoviska SCF.

Cucej to a uvidíš

Mnoho lidí se domnívalo, že zřetelně vyjádřené názory jednotlivých ministrů životního prostředí a komisařky Evropské komise pro “zdraví a bezpečnost spotřebitele” Emmy Boninové povedou k nějaké formě restrikcí změkčeného PVC. Rozhodnutí, které bylo vydáno v červenci, však pouze radí členským státům “pozorovat....a jednat, pokud to bude nutné”, jestliže budou mít důkazy, že dochází k ústupkům v bezpečnostních limitech SCTEE.

Jak brzy prokázal široký výzkum, bylo to rozhodnutíkontroverzní. Jedním z veřejně známých důvodů omezenosti těchto aktivit je totiž praktický problém, který odkryl až SCTEE. Zaangažovaní totiž nepovažovali za možné vyhodnotit množství ftalátů, jež děti absorbují žvýkáním kousátek a podobných věcí. A tak se vědci vrátili zpět k laboratorním simulacím, jejich výsledky se však značně liší.

Z prací zkoumaných SCTEE vyplývá, že statické metody, stejně jako některé průmyslové testy, prokazují o dva až tři řády nižší úroveň vylučování ftalátů, než mají průzkumy dánské a Greenpeace, při nichž je uplatňována křížová metoda. Rakouský výzkum simuloval dětské cucání a došel k ještě vyšším hodnotám. A podle Laboratory of the Government Chemists ve Velké Británii mohou být výsledky ovlivněny také tím, zda se z výrobku během testu oddělují částečky, tedy jestli se drobí. SCTEE zdůrazňuje, že pokud k tomu dochází při pokusech, “je pravděpodobné, že ve skutečném životě je tento problém ještě větší”.

Problémem tedy je, že pokud neexistuje standardní, opakovatelná, realistická metoda, potom není možné stanovit standardy expozice - a to je potřeba zdůraznit ještě dřív, než se dostaneme ke sporům kolem důsledků vylučování ftalátů pro lidské zdraví.

Jak stanovisko SCTEE, tak také červencové doporučení Evropské komise vyjadřují naděje v pokus o vyvinutí standardních metod v Nizozemí, což je místo, kam se teď dostáváme...

Holandský plivací test

Holandský postup, vedený RIVM, je v principu jednoduchý. Hlavní snahou bylo vyvinout umělou metodu pro měření úniků ftalátu DINP, vyvolaného mechanickými pohyby v simulovaných slinách. Vzorky od dospělých dobrovolníků, instruovaných, aby se “chovali, jako kdyby byli miminka”, měly poskytnout referenční hodnotu ve standardních podmínkách. To bylo použito k “cejchování” metody umělé. Jednotlivá pozorování měla zjistit, kolik času děti a batolata stráví doma žvýkáním předmětů. Pozorování byla kombinována tak, aby se stanovilo, jak dalece jsou děti vystaveny působení těchto látek.

Výzkum postavil do ostrého světla slabé a silné stránky přístupů klíčových aktérů: Greenpeace, výrobců PVC a výrobců hraček.

Zmíníme-li nejdříve rozhodovací orgány, tedy ty, kdo mají možnost věci ovlivnit, je třeba připomenout, že Holanďané mají relativně silnou tradici otevřené vlády. Skupina “Consensus Group” pracující na těchto metodách, je sestavena ze zástupců vlády, průmyslu a spotřebitelů. Zápisy z jejich schůzí byly dokonce publikovány na webové stránce ministerstva zdravotnictví.

To vše se může zdát lidem žijícím v méně osvícených zemích pozoruhodné. Nicméně hlavní protagonista v celé kauze, ekologická organizace Greenpeace, navzdory tomu, že měla k dispozici technickou expertízu, nebyla k účasti přizvána, i když byla průběžně informována, jak řekl předseda skupiny Consensus Group, Hans Konemann. Podle Davida Santillo z vědeckého pracoviště Greenpeace na Univerzitě v Exeteru, by se Greenpeace stejně nezúčastnilo, protože organizace “považuje hračky z PVC za nepřijatelné a zbytečné riziko”.

Celá věc vyvolává nepříjemné otázky o násilném konsensu (o “přijatelné” úrovni expozice) tam, kde žádný neexistuje. Členská základna Greenpeace v Holandsku (600 000 na 15 milionů obyvatel) je největší na světě a pravděpodobně představuje silný názorový proud v zemi, kde dokonce i vláda požádala o dobrovolné stažení hraček. Konemann tvrdí, že “konsensus je možný v technických záležitostech” jako jsou těžební metody, zatímco přijatelnost používání PVC je lepší nechat na politicích. Ale přinejmenším “diskuse na této úrovni bude plodnější, jestliže fakta už nebudou zpochybňována”.

Konečným výsledkem však je, že kromě úředníků z institucí spojených s vládou, převládají ve skladbě Consensus Group zástupci průmyslu včetně Exxonu (výrobce PVC), obhájci chloru jako je CEFIC a výrobci hraček jako je Mattel. Ačkoli členové skupiny nebudou bezpochyby nařčeni ze zaujatosti, klíčovou otázkou zůstává, zda taková skupina má naději být vnímána jako vyvážená a neutrální.

Dalším velkým problémem je, že o dětech platí jedna zřejmá skutečnost, a to že je nelze zařadit do standardních balíčků. Zdůrazňovat standardizaci více než rizika v tomto případě ztrácí smysl. Také dětská fyziologie a fyzické schopnosti se od dospělých liší. Ale, jak říká Konemann, “etické a praktické důvody znemožňují provádět testy na malých dětech”. Ve skutečnosti to holandské zákony nedovolují, lze to pouze v případech, kdy je riziko “zanedbatelné”. Ironií je, že to co je zakázáno v laboratoři, je povoleno doma, což neopomíjejí zdůraznit kritici PVC.

Nakonec výzkum skončil neprůkazně. Naznačil, že expozice byla menší než ukazoval dánský výzkum, který způsobil poplach. Ale pro děti ve věku 3 - 12 měsíců se může expozice "ve vzácných případech" rovnat nebo překračovat bezpečnostní limity. V tisku to bylo popsáno jako že “dětem nebude ublíženo, děti nepocítí žádnou bolest” (New Scientist 3/10/98). Ale jen málo dětí bylo monitorováno při žvýkání (pět 3 až 6 měsíčních a čtrnáct 6 až12 měsíčních) a výsledek se opíral o chování dokonce ještě méně dětí, které žvýkaly daleko více než ostatní. Nakonec extrapolace k “vzácným případům” (1 ze 100 nebo méně) nebyla pravděpodobně spolehlivější než kulečníková hra. Objevilo se také několik překvapení - více ftalátů unikalo, když dospělí žvýkali kousátko, než když žvýkali standardní kroužek z něj uříznutý, a 6 - 12 měsíční děti strávily daleko více času cucáním jiných hraček, nebo ne-hraček, než předmětů sloužících ke žvýkání - což vše dále přispívá k našim nejistotám.

Rizika hodnocení rizik

Greenpeace jistě věří, že stojí na pevné půdě. Santillo dává do kontrastu EU označování (labelling) požadované pro DINP v laboratoři, kde nálepky lahviček chemikálií varují slovy jako: “možné riziko nevratných účinků” a “může způsobovat rakovinu” s označováním těch samých chemikálií v hračkách, které bývají označeny jako “netoxické”, a mává rukou nad protiargumenty jako je relativní expozice. “Háček je v tom, že máte dva různé standardy. V laboratoři je kladen plný důraz na zabránění zbytečným rizikům. Ale když dojde na hračky, všechno "jde dál", dokud není prokázáno poškození. Cucání nebezpečných hraček není v žádném případě nezbytné - je dostupná celá řada bezpečnějších alternativ, které nevyžadují změkčovadla. Vystavování lidí zbytečným rizikům je eticky nepřijatelné.”

Průmysl obvinil Greenpeace z panikaření kolem možných účinků na žlázy s vnitřní sekrecí (pohlavní orgány). Santillo to popírá. Některé látky mohou být aktivní. “Ale to není to, co Greenpeace zdůrazňovalo”. Publikace Greenpeace, od jejich Business News až k nedávným komentářům k holandským testům, se skutečně odvolávají na možnost poškození žláz s vnitřní sekrecí. Zda na to lze pohlížet jako na přijatelnou marginální poznámku, nebo jako na podvědomý náznak, pravděpodobně zůstává na pozorovateli. Hlavní vědecké hodnocení Greenpeace, publikované loni v září, zdůrazňuje možné dopady na reprodukci a vývoj (což je širší záležitost než porušení žláz s vnitřní sekrecí) a dále na ostatní s rakovinou související účinky. Potom je to ale v rovnováze se zprávou SCTEE nebo ji to vyvažuje.

Pokud má Greenpeace nějakou slabou stránku, je to možná hodnocení rizik. Když zdůrazňujeme chyby jedné alternativy, svádí nás to na falešnou cestu. Jakkoli je to dvojznačné, má Greenpeace tendenci uchylovat se od mínění, že jedna alternativa je bezpečnější než jiná. Webové stránky Greenpeace o alternativách se snaží ukázat, že alternativy nejsou nutně bezpečnější jednoduše proto, že neobsahují PVC. Zabývají se dejme tomu otázkou “Jak víte, že jsou bezpečnější?” a potom vás zavlečou do hodnocení rizik látky po látce s jejími nesčetnými možnostmi, ale s minimální informační hodnotou. Greenpeace na to pohlíží jako na protahovací politiku průmyslu a jako na protiklad principu předběžné opatrnosti. Nicméně oni sami (a vlády) provedli hodnocení rizik přijatelným způsobem, když označili chlororganické látky jako ty, kterým musí být věnována prioritní pozornost. Možná že odpovědí je “zásada rovnosti” - jestliže máte srozumitelná kvantitativní data o alternativách (nebo alespoň rozumné vyhlídky je získat), potom můžete provést kvantitativní hodnocení rizik. Ale když máte pouze kvalitativní data látek nebo skupin látek, potom hodnocení rizik a další činnosti musí být prováděny na této úrovni.

Nápor na způsob myšlení

Není pochyb, že PVC průmysl (a širší chlorová "komunita") se cítí být pod tlakem, nespravedlivě vyřazena. Proč tomu tak je, ptá se webová stránka "Chlorophile" (pozn. překl.: jde o slovní hříčku: Chlorophyll = zeleň listová, kdežto Chlorophil = milovník chlóru), že “problém s hračkou z jednoho materiálu” má za výsledek, že “několik vlád požádalo o ustoupení od hraček z měkčeného PVC”, zatímco v jiném případě, pokud jde o vysokou úroveň nitrosaminů (org. látky obsahující skupinu -NH-N=O) v gumových dětských dudlících, “pouze začali s ustupováním od tohoto konkrétního předmětu”? Zanícení Greenpeace pro věc s přímými akcemi, konfrontačními taktikami a vysokou informovaností médií, zasahuje citlivý nerv. Přesvědčení, že jednají racionálně a eticky, může někoho vést naopak k závěru, že Greenpeace mohou mít neetické nebo iracionální motivy. “Fundraising, tedy získávání finančních prostředků strašením rodičů?” ptá se stránka Chlorophile, širší protichlorová kampaň musí být vedena “důvody známými pouze Bohu a jim samotným”. British Plastic Federation “odsoudila útoky Greenpeace” jako “nezodpovědné nahánění strachu”, když uvádí, že “neexistuje důkaz, který by prokazoval, že ftaláty způsobují škodlivé estrogenové účinky na lidech, jak prohlašují Greenpeace.”

Když ale dojde na hodnocení technické literatury průmyslem, není zde mezi protagonisty tolik rozdílů, kolik byste očekávali. Přehledná tabulka údajů umístěná na webové stránce Evropské rady výrobců vinylu (European Council of Vinyl Manufacturers) připouští, že existují “neověřené důkazy”, že některé ftaláty, včetně DINP, mohou mít “slabě estrogenní účinek”. Vzniká zmatek, protikladů přibývá. ECVM se rozhodl klást důraz na důkazy, že výčet výrobků s DINP nemá estrogenní účinky, takže výsledky “mohou” mít malý význam. A zatímco druhý významný ftalát, DEHP, byl označen jako možný karcinogen, “je možné, že toto ...zůstává otevřeno dalším změnám” po publikaci nového výzkumu. Greenpeace naopak spojuje náznaky protikladných účinků s velmi nekompletní úrovní hodnocení a porozuměním a chce, aby opatrnost zvítězila.

Pokud uděláme krok zpět od technických podrobností, jsou zde dva zajímavé aspekty reakce PVC průmyslu, jeden všeobecný a jeden specifický pro měkčené hračky. Všeobecně je překvapující, že průmysl PVC měl mnoho včasných varování k obavám z ftalátů - nejdříve s obaly potravin, a nyní s hračkami - ale přesto ftaláty nenahradil jinými nevyluhujícími se změkčovadly. Pokud by průmysl nebyl schopen reagovat, pak by to znamenalo, že je tu poměrně značný problém.

Je jasné, že Greenpeace si myslí, že prostřednictvím hraček našlo cestu k problému PVC, protože předtím se jim zájem široké veřejnosti o tato rizika nedařilo probudit. A co je ještě pozoruhodnější: zdá se, že PVC průmysl s Greenpeace souhlasí a dokonce z této nepříznivé situace těží. Zdá se, že používá jakousi formu moderní teorie dominového efektu. A tak tichý ústup z trhu s kousátky nepoložil PVC průmysl na kolena - nakonec studie SCTEE potvrdila, že mnoho měkkých hraček je vyráběno v Číně, i když třeba nesou známou západní značku.

Hra na slepou bábu

Největší výrobci hraček včetně firmy Mattel a největší obchodníci, jako je Toys "R" Us původně silně vystupovali na podporu PVC. Na jednu stranu je to pochopitelné. Možná očekávali, že budou informováni o potenciálních problémech těmi, kdo dodávají materiál na výrobky, které oni sami vyrábějí či prodávají - a pravděpodobně se jim takových ujištění dostalo.

Nicméně výrobci hraček nejsou se surovinami svázáni. Zájmy producentů surovin a jejich uživatelů nemusí být nutně v souladu. Možná jsou opatrní, když si připomenou historii “greenfreeze”- organohalogeny CFC a HCFC používané dříve v ledničkách, které způsobují poškození ozonové vrstvy a působí jako skleníkové plyny (čímž zhoršují klimatické změny) byly nahrazeny uhlovodíkovými chladicími prostředky jako je pentan. Dodavatelé nejdříve tvrdili, že takové chladničky a mrazničky jsou nemožné, ba že budou domácnosti ohrožovat explozemi, a konečně, že budou energeticky neefektivní nebo komerčně neschopné života. Výrobci chladicích zařízení původně dbali jejich rad, ale později zjistili, že se nezakládají na pravdě. Nakonec se zdá, že odpor byl způsoben spíše tím, že uhlovodíky jsou jednoduché, levné a že je prodává někdo jiný.

Pokud kritizujeme průmysl, děláme to velmi lidsky. Může se zdát být zahlcen spíše předáváním než příjmem - protlačuje svoji agendu, spíše vodí za nos, než naslouchá druhým. Průmysl umí chodit v tom, koho a kdy lobbovat ve vládě nebo v mezinárodních výborech. Někteří vidí smlouvu GATT a Panel Světové obchodní organizace (WTO Dispute Panel) jako poslední krok v této strategii, kdy průmysl tlačí na vznik globální svobodné obchodní agendy, bez ohledu na následky.

Pokud je to pravda, je to pro průmysl riskantní strategie, která funguje do té doby, než spotřebitelé zjistí, že jsou voděni za nos. Společnost Shell vypracovala celý systém argumentace ospravedlňující potopení ropné plošiny Brent Spar a byla překvapena, když spotřebitelé pak nechtěli kupovat její benzín.

Britský masný průmysl a vláda nemohou násilím krmit vzpouzející se evropské spotřebitele hovězím masem, i když by byly odstraněny všechny bariéry. Představovat geneticky upravenou soju jako jakési tajné fait accompli a zanedbat přitom ukázat jakékoli přesvědčující klady - to se zpětně může ukázat jako taktická chyba - je to totiž až moc chytré.

Jděte do obchodu za rohem

Říká se, že si společnost Mattel najala noční můru aktivistů životního prostředí, poradenskou společnost pro zvládání krizí Burson Marsteller -nepochybně s velkými náklady. Ale možná, že nejlepší rada Burson Marsteller je již na jejich webových stránkách zadarmo. Při zkoumání, co může a co nemůže být uděláno s obrazem firmy agentura připomíná varovnou historku o výrobci žrádla pro psy. “Kdo má nejlepší granule?” ptá se manažer při nalejvárně pro obchodní zástupce. “My,” pípne několik hlasů. “Kdo za peníze poskytuje nejlepší zboží?” “My,” ozve se několik dalších hlasů. “Tak proč to nikdo nekupuje?” ptá se manažer. “Protože to psům nechutná,” zahlaholí anonymní hlas v koutě.

Uvědomíme-li si, že existuje veřejné povědomí o rizicích hraček z měkčeného PVC, co je nejpravděpodobnější reakcí rodičů? Zkoumat a hodnotit technické argumenty? Nebo reagovat na skutečnost, že některé vlády říkají, že hračky z PVC by měly být zakázány?

Události se rychle vyvíjejí. Evropská komise znovu hodnotí svůj postoj počínaje listopadovým setkáním vědců SCTEE. Překvapivý obrat udělal též Mattel, který v září ohlásil, že bude kousátka vyrábět bez ftalátů.

Dá se očekávat, že už brzy i ve vaší ulici budou obchodníci stále více propagovat hračky »bez PVC«.

Malcom Mac Garvin

Účinky ftalátů na zdraví

Pomocí výzkumu na zvířatech byly Vědeckým výborem SCTEE identifikovány tyto účinky:

rakovina jater a další účinky na játra
změny na struktuře štítné žlázy
atrofie varlat, zejména u nedospělých zvířat, a omezená tvorba spermatu
účinky na vaječníky
snížená plodnost a reprodukční toxicita
embryotoxicita, včetně retardace a malformace vývoje kostry, poškození centrálního nervového systému
leukémie
snížená chuť k jídlu a tělesná hmotnost.

Účinky při nejnižších dávkách se projevují zejména na funkci jater.

Všechny tyto poznatky jsou založeny na pokusech se zvířaty, většinou s hlodavci. Mnoho účinků se projevuje při vystavení mnohem větším dávkám, než které přicházejí v úvahu při péči o dítě - děti by musely sníst značné množství kousátek každý den. Největší obavy jsou z dlouhodobých důsledků toxikace nízké úrovně, kterou je zvláště obtížné rozlišit.

Nejenom problémy s prořezáváním zoubků

Navzdory svému významu je spor o ftaláty pouze šarvátkou v dlouhodobé bitvě o budoucnost vztahu politiky ke znečišťování. Vyráběny a vypouštěny do životního prostředí jsou dnes statisíce chemikálií. Účinky velké většiny z nich nebyly nikdy testovány. Dokonce ani nevíme, čím mnohé z nich jsou - o jejich existenci víme z údajů hmotových spektrografů, ale neznáme jejich strukturu a nemají jména.

Testy s kousátky představují tradiční způdob hodnocení rizik “látka po látce” (substance-by-substance). Existují tvrzení (citující roustoucí délku života a obecného zdraví v západních zemích), že většina chemikálií je relativně neškodná a že můžeme identifikovat a eliminovat těch několik, které jsou nebezpečné. Ovšem zde se, vzhledem k obrovitosti tohoto úkolu, dostáváme na velmi nejistou půdu. Poslední pokusy Evropské unie trvaly čtyři roky a byl vytvořen počáteční seznam 110 prioritních chemikálií, z nichž čtyři byly prozkoumány podrobně. Zpoždění a vnitřní spory jsou hojné a Evropská komise uznává, že jsou zde velké problémy.

V červenci pak ministři životního prostředí ze všech zemí lemujících severovýchodní Atlantik došli v Sintra v Portugalsku k důležité dohodě. Tou bylo omezení koncentrací nebezpečných látek v prostředí na hodnoty “blízké hodnotám prostředí (background values) pro přirozeně se vyskytující látky a blízké nule pro člověkem vytvořené syntetické látky. Musíme vyvinout veškerou snahu k dosažení cíle spočívajícího v zastavení vypouštění, emisí a úniků nebezpečných látek k roku 2020”. Kde existují nejistoty, opatrnost musí převážit.

O realizaci tohoto cíle se celou svou vahou zasadily Dánsko a hlavně Nizozemí, zejména prostřednictvím své role v Konferenci o Severním moři. Vzhledem ke svému vedoucímu postavení v politice životního prostředí, kterou zaujímají již po celou dekádu, je jejich HDP větší a roste rychleji, než v zemích, jako je Velká Británie. Tyto země tvrdí, že na jejich ekonomických úspěších se podílí jejich politika životního prostředí.

Pokud by mělo být dosaženo cíle ze Sintra, není zapotřebí být matematikem, abychom si uvědomili, že míra hodnocení chemikálií musí vzrůst řádově. Bude-li používán přístup “látka po látce”, nemusíme být ani účetním, abychom viděli, že není dostatek peněz - 100 000 a více dolarů na zaplacení každého výzkumu. Jedno je jisté: ať už je konečný význam látek narušujících žlázy s vnitřní sekrecí jakýkoli, vybudilo nás to ke zjištění, že chemikálie mohou mít během vývoje člověka účinky i při velmi nízkých koncentracích, které se mohou projevit až v dospělosti amožná až po desetiletích.

Tyto dvě skutečnosti zpochybňují oprávněnost přístupu “látka po látce”. Císař nemá šaty, a začíná se třást.

Jednou z možností může být zkoumání celých skupin látek, vybraných na základě širokých kvalitativních kritérií. V minulosti - a máme již signály změn - tento přístup velmi kritizovaly ty průmyslové sektory, které jím byly dotčeny, a ty vlády, které trvaly na tzv. “zdravé vědě” a “vědecky správném” způsobu klasifikace jednotlivých důkazů poškození.

Řešením se širším záběrem by bylo ustoupit od hodnocení toxicity a jednoduše usilovat o “zavření krámu”, aby se látky vzniklé lidskou činností nedostávaly mimo naši kontrolu a do přirozeného prostředí (nebo alespoň ne rychleji než jsou znovu odstraňovány - jako např. hnojiva nebo současná uhlíkatá paliva). Může se například stát nepřijatelným povolovat vypouštění jakýchkoli perzistentních xenobiotických chemikálií (takových, které nenacházíme v přirozeném světě, neboli “člověkem vyrobené syntetické látky”, řečeno slovy ze Sintra). Stanovování fyzikálních vlastností je snadnější než stanovování toxicity.

Je však jasné, že pokud bude prohlášení ze Sintra uvedeno do praxe, bude to vyžadovat obrovské, globální změny jak u chemikálií, které používáme, tak také způsobu, jakým je vyrábíme. Stane se tomu tak? Časové měřítko je napjaté. Ale jelikož tento proces bude každých pět let přezkoumáván, brzy bude zřejmé, jak vážně je k věci přistupováno.

29/10/98