ZÁKLADNÍ FAKTA

Jak k havárii došlo
Chemička UCIL (Union Carbide India Ltd) se specializovala na výrobu pesticidů, zejména na rizikový Sevin (jehož používání je dnes ve většině vyspělých zemí zakázáno). Při běžné operaci vniklo větší množství vody do tanku, v němž byl skladován metylisokyanid. To vyvolalo bouřlivou reakci, která měla za následek obrovské zvýšení tlaku a teploty. Vítr roznesl smrtící chemický koktejl do okolí. Nikdo nebyl varován, protože poplašné zařízení bylo vypnuto.

Účinek jedů na lidi žijící v okolí chemičky byl strašlivý. Mnozí zemřeli ve svých postelích. Jiní se osleplí vypotáceli ze svých domů, dusili se a zemřeli na ulici. Ještě více lidí zemřelo později v centrech první pomoci a v nemocnici. Jedovaté plyny lidem spálily tkáně očí a plic, vstoupily do krevního řečiště a poškodily řadu dalších tělesných systémů. Prvními akutními příznaky u postižených byly zvracení a pocity pálení v očích, v nose a v krku. Smrt většinou způsobilo respirační selhání. U některých způsobily toxické plyny tak masivní vnitřní sekreci, že se plíce zaplnily tekutinou. U jiných vedlo k udušení křečovité stažení dýchacích cest. Mnoho z těch, kteří přežili první den, bylo nalezeno s poškozenými plicními funkcemi. U obětí, které katastrofu přežily, prokázaly lékařské studie neurologické symptomy zahrnující bolesti hlavy, poruchy rovnováhy, depresi, únavu, vyčerpání, podrážděnost, ale také poškození a abnormality trávicí trubice, pohybového aparátu, rozmnožovacího a imunitního systému.

Kdo spočítá mrtvé?
V listopadu 1989 byl počet obětí, které zemřely na následky havárie, oficiálně odhadován na 3 589. V říjnu 1990 zvýšila indická vláda odhad mrtvých na 3 828. Ve skutečnosti jich patrně bylo mnohem více. Jen během prvních měsíců roku 1985 totiž hlavní bhópálský patolog provedl 4 950 pitev a ve svém hlášení uvedl, že havárie si vyžádala celkem 4 136 mrtvých. Navíc lidé postižení havárií umírali dále. V říjnu 1995 byl počet obětí odhadován už na 7 575. Odhaduje se, že na následky havárie zemřelo celkem asi 16 000 lidí a dalších 500 000 lidí bylo vážně postiženo. Ještě dnes umírá každý měsíc na následky otravy 10 až 15 lidí.

Společnost Union Carbide byla požádána, aby odškodnila alespoň ty, kteří zůstali trvale neschopní práce. Firma však odmítla zaplatit 220 milionů dolarů, které v rámci tzv. předběžného vyrovnání požadovaly organizace sdružující oběti katastrofy. Společnost raději po léta platila armádu právníků, kterým se úspěšně dařilo prodlužovat nekonečné soudní spory.

Nakonec se v roce 1989 indická vláda rozhodla přistoupit na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 mil. dolarů. Výplata odškodnění činila průměrně 270 až 530 dolarů na osobu. To postiženým často nestačilo ani k zaplacení nutné lékařské péče za posledních 5 let. Přitom mnoho z těchto lidí a jejich dětí je nemocných i nadále a patrně zůstanou nemocní po celý život. Přibližně 100 000 lidí stále potřebuje akutní lékařskou péči, ale kompenzace se na ně nevztahují.

Kdo nese odpovědnost?
Havárie v Bhópálu je učebnicovým příkladem toho, jak chemický průmysl odmítá přijmout odpovědnost za škody, které prokazatelně spáchal. V roce 1999 společnost Union Carbide fúzovala s firmou Dow Chemicals (dále jen Dow). Dow zakoupil Union Carbide za 9,3 miliardy dolarů, čímž vznikla druhá největší chemická společnost na světě. Roční příjmy Dow dnes činí přes 20 miliard dolarů a jeho majetek přes 30 miliard dolarů. Dow však nekoupil pouze majetek společnosti Union Carbide, ale je zodpovědný i za její závazky. Morální odpovědnost za tragédii v Bhópálu však Dow odmítá připustit. Prý proto, že právní odpovědnost je stále ještě zkoumána americkými soudy.

Utrpení obětí Bhópálu však pokračuje. A to nejen v důsledku katastrofy samotné, ale také kvůli působení toxických látek ze zamořeného výrobního areálu uzavřené chemičky. Od roku 1984 bylo jménem obětí a přeživších ve snaze získat přiměřenou kompenzaci zahájeno u amerických federálních soudů přes 140 případů. Tyto soudní případy pokračují dodnes.

Otrávená voda
Experti Greenpeace společně s místními bhópálskými skupinami v roce 1999 celý komplex opuštěné chemičky prohlédli, aby zhodnotili ekologickou situaci v místě havárie i v jeho okolí. Vědecký a novinářský tým nalezl a zdokumentoval nezajištěné skládky jedovatých pesticidů a dalších nebezpečných odpadů rozptýlené po celém areálu. Analýzy prokázaly závažnou kontaminaci půdy i podzemních zásob pitné vody těžkými kovy a chlorovaným chemikáliemi.

Výsledky analýz provedených Greenpeace prokazují, že voda ze studní v okolí chemičky obsahuje vysoké hladiny chlorovaných chemikálii. Množství rtuti a chlororganických látek ve vodě a půdě přitom na některých místech tisíckrát až milionkrát přesahuje limity doporučené Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Zdejší voda je přitom místními obyvateli stále používána k pití a na umývání.

Ve vzorcích půdy byly nalezeny například rtuť, olovo, nikl, měď, chrom, hexachlorcyklohexan, chlorbenzeny a další nebezpečné látky. Zamoření areálu a jeho okolí bylo způsobeno jak samotným provozem chemičky, tak i pozdějšími úniky toxických odpadů po havárii.

Katastrofa pokračuje
Společnost Union Carbide sice továrnu opustila, ale "zapomněla" v ní obrovské množství nebezpečných jedů. Obyvatelům Bhópálu zanechala otrávenou podzemní vodu a jedovaté dědictví, které ještě dnes ohrožuje jejich zdraví. Přibližně 20 000 lidí žijících v okolí chemičky nemá dnes jinou možnost, než používat vodu zamořenou toxickými látkami. Neblahým zdravotním účinkům toxických látek je tak vystavena už druhá generace dětí.

Tragédie v Bhópálu svého času šokovala celý svět. Mnoho zemí od té doby zpřísnilo své předpisy týkající se chemické bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Vznikly zákony o právu občanů na informace a chemický průmysl přišel s vlastní iniciativou nazvanou honosně "Responsible care" (odpovědné podnikání). Avšak reformy nebyly dostatečné a lidem poškozeným havárií nepřinesly téměř nic. Jejich opakované žádosti o odškodnění a vyčištění zamořeného prostředí jsou i nadále ignorovány.

Greenpeace v Indii proto spolupracuje s místními organizacemi obětí Bhopálu a snaží se zmírnit pokračující katastrofu. Kromě americké a indické pobočky Greenpeace se do kampaně postupně zapojuje celá mezinárodní organizace.

Čtěte Bhopálský deník, on-line zpravodajství od našeho bývalého kolegy Vácava Vašků, který se v roce 2002 zúčastnil pokusu o vyčištění zamořené chemičky Union Carbide v indickém Bhopálu.